Letošní 25.ročník Luďkova memoriálu překazilo počasí. Sobotní ráno silně pršelo, a proto orgranizítoři sraz zrušili. Proběhla jen jedna soutěž - přirovnávání a světe div se! Naši kluci získali první místo. V pátek odpoledne naštěstí počasí bylo dobré. Po příchodu na tábořiště, jsme postavili stany a udělali si večeři. To už pršelo.
Sobotní ráno vypadalo, jakoby chtělo pršet měsíc v kuse. Spousta oddílů odjela. My jsme se domluvili, že domů pojedeme přípádně až večer. Počasí se však umoudřilo a odpoledne i svítilo sluníčko. Zahráli jsme si na buldoky, ruskuju laptu, softbálek. Večer dokonce proběhl táborový oheň. Pršet začalo až kolem 5 hodiny ranní. V neděli dopoledne opět pršelo. Po rozvičce jsme si uvařili super sladký pudink a pak se pustilo do balení. Domů jsme jeli po poledni.

Postupně se nás sešlo v klubovně myslím celých patnáct. Postupně jsme si zahráli vybišku, florbal, lakros, fotbálek, košíkovou. Mezitím se venku děly věci. Bouřka a liják polámaly stromy v lese. Při cestě domů jsme pořádně zmokli.

na této sportovně laděné oddílovce se nás sešlo nakonec jen šets. Já, Dušan, Kejmil, Valdez, Miki a Filip. Zašli jsme si do Areálu a první hodinu jsme trénovali softball. Pak jsme si zahráli hry jako na jelena, přetahovaná nebo kolotoč a šli domů...

Přestože jsme se letos sešli v menším počtu, vrhli jsme se do vybírání. Slunce svítilo, kasičky se plnili a nakonec jsme vybrali krásných 17 293kč. Všichni ti, kdo přišli, si zaslouží velký dík, protože se rozhodli pomoci těm, kteří pomoc opravdu potřebují. A to je dobře.

Díky státnímu svátku, který byl v pátek, jsme tentokrát mohli na třídenní výpravu vyrazit už ve čtvrtek a mít tak ještě volnou neděli. Jeli jsme na loveckou chatu Loryška, která se nachází pod Slavíčem (cca 6 km od Morávky). Jako na správné horské chatě zde nebyla elektřina, plyn ani signál, zato zde byl moc pěkný krb. Chata ke všemu leží mimo hlavní turistické trasy, a tak jsme zde mohli strávit pořádný skautský víkend. První den jsme přijeli na Morávky v podvečer, takže na chatu jsme dorazili těsně přes setměním. A tak jsme se jen vybalili, zabydleli, udělali oheň v krbu, zahráli pár písní na kytaru a šli jsme spát (tedy ne všichni já-Libuše a Petris jsme ještě šli večer pro Pavla, který jel až pozdějším autobusem).

Druhý den jsme začali jak jinak než rozcvičkou. Po snídani dorazil ještě Hejkal a tak se s námi mohl zúčastnit celého programu. Dopoledne jsme věnovali hlavně hraní her např. na tramvaje a přípravě obědu. Odpoledne jsme pak vyrazili na krátký výlet do okolí s nezbytnou zastávkou na kofolu na Slavíči. Na večeři jsme udělali kus kus (arabská těstovina), ne všechny pravda toto orientální jídlo nadchlo, ale podle mě byl moc dobrý. Večer se opět hrálo na kytaru a zpívalo u zapáleného krbu.

Poslední den jsme opět začali rozcvičkou. Udělali jsme několik her a soutěží. Mimo jiné jsme si prověřili naši znalost jarních květin, které rostli v okolí chaty, ale taky jsme otestovali naše schopnosti fotbalové. Po obědě jsme se sbalili, uklidili jsme chatu a vyrazili na cestu. Šli jsme tentokrát menší oklikou, ale opět se zastávkou na kofolu na Slavíči. Cestou jsme ještě zahráli nějaké hry a pak už jsme se vydali autobusem zpátky domů.


Fotky od Hejkala

Fotky od Hejkala

Šestý skautský zákon říká: „Skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských.“ 24. dubna jsme opět prokázali, že to nejsou jen planá slova. Zúčastnili jsme se celostátní akce Den Země. Tato akce je zaměřena na ekologii a informování o stavu naší planety. My jsme se rozhodli připojit úklidem Bělského lesa. Členové střediska se rozdělili do několika skupin a vyrazili do lesa sbírat to, co tam lidé jen tak bez rozmyslu zahodili. Nebylo toho zrovna málo, posbírali jsme několik kilogramů odpadků, a tak jsme udělali aspoň na nějakou dobu Bělský les o něco čistší. Ještě jsme vyhlásili nejlepší tým, vyhodnotili nejkurióznější nálezy a pak si zahráli nějaké hry na louce před Bělskám lesem. Závěrem akce jsme šli hromadně pogratulovat k narozeninám Skautovi.

Letošní Svojsíkův závod měl pozměněnou strukturu oproti předchozím, nešlo totiž o jednodenní akci, ale o dvoudenní. I proto jsme se sešli už brzy ráno u klubovny, abychom mohli vyzvednout všechno potřebné vybavení. Přišlo nás tam osm: já-Libuše, Filip, Kamil, Fíkus, Dušan, Carlos, Žába, Lukáš. Poté jsme se autobusem přesunuli do Staré Bělé, kde se závod konal a kde na nás čekal ještě Mikro. Další změnou na letošním Svojsíkově závodě bylo, že celým závodem procházel jednotící příběh, závod byl totiž zasazen do fantazy světa Zeměplocha. Kvůli pravidlům závodu jsme ovšem nemohli sestavit jeden tým, max. počet členů jedné družiny byl totiž 7, a tak nakonec byl Mikro členem jiné (nesoutěžní) družiny. Po slavnostním nástupu se mohl celý závod rozběhnout. Týmy se rozběhly po trati a já mezitím pátral po svém stanovišti. Cílem závodu bylo oběhnout trať na níž bylo několik stanovišť, každé zaměřené na nějakou skautskou dovednost. Na stanoviště signalizace, kde jsem byl já, dorazily oba týmy, ve kterých jsme měli zastoupení, nedlouho po sobě. Čistě modrošípácký získal spoustu kladných bodů za originální nástup, který doplnili zpěvem písně „We wish you Marry Christmas“, což do neuvěřitelného horka, které ten den bylo, působilo opravdu komicky.

Po skončení závodu proběhl přesun na tábořiště, kde začala druhá bodovaná část akce a to Táboření. V ní měl každý tým v zadaném čase postavit stan, uložit si v něm věci, vykopat ohniště, nasbírat dřevo, uvařit večeři a poté předvést správné balení batohu a výběr tábořiště. Našemu týmu se podařilo při vaření vytvořit na vnitřní straně kotlíku tak půl centimetru tlustou spálenou krustu, což bylo samozřejmě náležitě ohodnoceno. Mikrův tým si kulinářsky počínal o trochu lépe, ale grand restaurant to tedy také nebyl.

Když skončilo i soutěžní Táboření, zavládla tradiční atmosféra skautských srazů. Hráli se hry, u dohořívajících ohníčků si ještě někteří dodělávali večeři, chystal se táborák. Táborák probíhal v uvolněné, příjemné atmosféře, zpívalo se, hrálo (naučili jsme se i několik nových hříček). Ohnivcem byl pro tento večer určen Carlos.

Druhý den se nevstávalo nijak časně (asi o půl osmé). S Dušanem a Filipem jsem udělal dobrovolnou rozcvičku, ostatní si spokojeně váleli šunky v tábořišti. Po snídani se hrála velká bojovka a po ní už jsme se začali všichni balit. Když bylo vše sbalené a uklizené, došlo na slavnostní vyhlášení. Podle bodů skončil modrošípácký tým 6. a mikrův tým těsně před ním 5. A tak skončil další ročník Svojsíkova závodu. Neobhájili jsme sice vítězství z předchozích dvou závodů, ale i přesto myslím, že to byla docela zábava.


Výsledky najdete zde
Další fotky jsou pak zde

Tato oddílovka měla být trochu netradiční. Akci jsme začínali bojovkou a pak měla přijít na řadu hudební seance. To by ještě možná nebylo tak zvláštní, ale další změnou bylo to, že tuto akci měli vést rádcové a ne někdo z jestřábů. Sešlo se nás 17 členů a k tomu nás ještě navštívil Rony. Začátek byl tedy slibný. Tahle bojovka reagovala na aktuální dění. 1. dubna byl totiž svým informátorem zastřelen jeden z elitních českých detektivů z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (info zde) , a tak 3. dubna měli tito noví agenti (členové) získat tu zprávu, kterou měl informátor předat. Rozdělili jsme se tedy do 3 týmů, každý z agentů si změnil své jméno (to aby mohl opravdu pracovat v utajení) a každému týmu byl přidělen informátor. Tento nový informátor ovšem nechtěl prozradit vzhledem k nedávným událostem tu tajnou zprávu jen tak. Dával tedy agentům různé úkoly, za jejichž splnění získávali body. Přestože agenti byli v týmu, každý agent pracuje předně sám za sebe, a tak nejen že mohli fyzicky zneškodnit agenty z jiných týmů, ale i z týmu vlastního. Ale o to nebylo to hlavní, především šlo o získání zprávy. A tak po splnění dostatečného počtu úkolů předali informátoři zprávu, ale pouze ústně, aby nebyly žádné důkazy, a tak se ji museli agenti naučit nazpaměť. Když si byli jistí, že ji opravdu umí, zapsali si ji a tím byl úkol splněn. Pak už jsme jen v klubovně udělali vyhodnocení (viz. tabulka) a nejlepším agentem se tak stal Carlos.

Pak jsme se vrhli na tu hudební část. Sešlo se nám několik kytar, bubínků, rumba koulí, dokonce jedna flétna, ukulele a harmonika. Zkusili jsme zahrát několik jednodušších písní, ale moc nám to nešlo, ale to zas tak nevadilo. Hluk jsme tvořili řádný a o to jde u těhle akcí především. Snad jen aspoň po té zpěvové stránce jsme se mohli víc odvázat, myslím si, že jsme byli ještě daleko od nás možností, chvílemi se zpěv spíš ztrácel v hluku ostatních nástrojů. A tak jsme pro procvičení zpěvu zakončili oddílovku postupným přidáváním zpěváků při do nekonečna opakující se písni Moje máma, až nám z toho vznikl docela solidní chór. Poté už jsme jenom připomněli, že se bude konat Svojsíkův závod a šlo se domů.

1. Carlos
2.-7. Dája, Dušan, Fíkus, Jarda, Mikro, Pepa
8. Honza
9.-10. David, Ondra
11.-12. Kamil, Ryba
13. Olin
14. Lukáš

Poprvé jsem se na Vítání jara vypravili na Koňský důl. Devět odvážných vyrazilo již v pátek večer. Jakartovice nás přivítalo hustým sněžením. Po deváté večer jsme došli na břidlicovou haldu a pustili se do stavby stanů. Sněžení vystřídalo hustější sněžení. Stany jsme nakonec postavili, dokonce jsme si ještě na chvíli rozdělali ohýnek a opekli sýr. V noci bylo celkem obstojně, něco málo pod nulou.
Ráno dorazilo dalších třicet vlčat, světlušek, holek a kluků. Rozdělili jsme se na pět družstev a pustili se do soutěžení. První byla štafeta kolem Koňského dolu, následovala chůze po kamenech, stavba čtverců z břidlice, kimovka a plavba člunů. Pak už začal zcela "objektivní" soud s Morénou Zimovou. Žalobce Libuše pádnými argumenty udolal slabé obhácovy (Šátek) námitky a Moréna byla odsouzena k trestu upálení. Počasí se během dne úplně změnilo. Sníh postupně všech zmizel, obloha se vyčistila a sluníčko krásně hřálo.
Zahráli jsme si ještě pár her a zašli se podívat staré břidlicové štoly.

Další fotky od Natana