Tábor je za námi. Konečně po pár letech byla lepší účast a mohl být pořádný program. Celotáborá hra byla "Alvarez potřebuje jen statečné a silné". Další fotografie z tábora od:
Natana

Letošní 25.ročník Luďkova memoriálu překazilo počasí. Sobotní ráno silně pršelo, a proto orgranizítoři sraz zrušili. Proběhla jen jedna soutěž - přirovnávání a světe div se! Naši kluci získali první místo. V pátek odpoledne naštěstí počasí bylo dobré. Po příchodu na tábořiště, jsme postavili stany a udělali si večeři. To už pršelo.
Sobotní ráno vypadalo, jakoby chtělo pršet měsíc v kuse. Spousta oddílů odjela. My jsme se domluvili, že domů pojedeme přípádně až večer. Počasí se však umoudřilo a odpoledne i svítilo sluníčko. Zahráli jsme si na buldoky, ruskuju laptu, softbálek. Večer dokonce proběhl táborový oheň. Pršet začalo až kolem 5 hodiny ranní. V neděli dopoledne opět pršelo. Po rozvičce jsme si uvařili super sladký pudink a pak se pustilo do balení. Domů jsme jeli po poledni.

Postupně se nás sešlo v klubovně myslím celých patnáct. Postupně jsme si zahráli vybišku, florbal, lakros, fotbálek, košíkovou. Mezitím se venku děly věci. Bouřka a liják polámaly stromy v lese. Při cestě domů jsme pořádně zmokli.

na této sportovně laděné oddílovce se nás sešlo nakonec jen šets. Já, Dušan, Kejmil, Valdez, Miki a Filip. Zašli jsme si do Areálu a první hodinu jsme trénovali softball. Pak jsme si zahráli hry jako na jelena, přetahovaná nebo kolotoč a šli domů...

Přestože jsme se letos sešli v menším počtu, vrhli jsme se do vybírání. Slunce svítilo, kasičky se plnili a nakonec jsme vybrali krásných 17 293kč. Všichni ti, kdo přišli, si zaslouží velký dík, protože se rozhodli pomoci těm, kteří pomoc opravdu potřebují. A to je dobře.

Díky státnímu svátku, který byl v pátek, jsme tentokrát mohli na třídenní výpravu vyrazit už ve čtvrtek a mít tak ještě volnou neděli. Jeli jsme na loveckou chatu Loryška, která se nachází pod Slavíčem (cca 6 km od Morávky). Jako na správné horské chatě zde nebyla elektřina, plyn ani signál, zato zde byl moc pěkný krb. Chata ke všemu leží mimo hlavní turistické trasy, a tak jsme zde mohli strávit pořádný skautský víkend. První den jsme přijeli na Morávky v podvečer, takže na chatu jsme dorazili těsně přes setměním. A tak jsme se jen vybalili, zabydleli, udělali oheň v krbu, zahráli pár písní na kytaru a šli jsme spát (tedy ne všichni já-Libuše a Petris jsme ještě šli večer pro Pavla, který jel až pozdějším autobusem).

Druhý den jsme začali jak jinak než rozcvičkou. Po snídani dorazil ještě Hejkal a tak se s námi mohl zúčastnit celého programu. Dopoledne jsme věnovali hlavně hraní her např. na tramvaje a přípravě obědu. Odpoledne jsme pak vyrazili na krátký výlet do okolí s nezbytnou zastávkou na kofolu na Slavíči. Na večeři jsme udělali kus kus (arabská těstovina), ne všechny pravda toto orientální jídlo nadchlo, ale podle mě byl moc dobrý. Večer se opět hrálo na kytaru a zpívalo u zapáleného krbu.

Poslední den jsme opět začali rozcvičkou. Udělali jsme několik her a soutěží. Mimo jiné jsme si prověřili naši znalost jarních květin, které rostli v okolí chaty, ale taky jsme otestovali naše schopnosti fotbalové. Po obědě jsme se sbalili, uklidili jsme chatu a vyrazili na cestu. Šli jsme tentokrát menší oklikou, ale opět se zastávkou na kofolu na Slavíči. Cestou jsme ještě zahráli nějaké hry a pak už jsme se vydali autobusem zpátky domů.


Fotky od Hejkala

Fotky od Hejkala

Šestý skautský zákon říká: „Skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských.“ 24. dubna jsme opět prokázali, že to nejsou jen planá slova. Zúčastnili jsme se celostátní akce Den Země. Tato akce je zaměřena na ekologii a informování o stavu naší planety. My jsme se rozhodli připojit úklidem Bělského lesa. Členové střediska se rozdělili do několika skupin a vyrazili do lesa sbírat to, co tam lidé jen tak bez rozmyslu zahodili. Nebylo toho zrovna málo, posbírali jsme několik kilogramů odpadků, a tak jsme udělali aspoň na nějakou dobu Bělský les o něco čistší. Ještě jsme vyhlásili nejlepší tým, vyhodnotili nejkurióznější nálezy a pak si zahráli nějaké hry na louce před Bělskám lesem. Závěrem akce jsme šli hromadně pogratulovat k narozeninám Skautovi.

Letošní Svojsíkův závod měl pozměněnou strukturu oproti předchozím, nešlo totiž o jednodenní akci, ale o dvoudenní. I proto jsme se sešli už brzy ráno u klubovny, abychom mohli vyzvednout všechno potřebné vybavení. Přišlo nás tam osm: já-Libuše, Filip, Kamil, Fíkus, Dušan, Carlos, Žába, Lukáš. Poté jsme se autobusem přesunuli do Staré Bělé, kde se závod konal a kde na nás čekal ještě Mikro. Další změnou na letošním Svojsíkově závodě bylo, že celým závodem procházel jednotící příběh, závod byl totiž zasazen do fantazy světa Zeměplocha. Kvůli pravidlům závodu jsme ovšem nemohli sestavit jeden tým, max. počet členů jedné družiny byl totiž 7, a tak nakonec byl Mikro členem jiné (nesoutěžní) družiny. Po slavnostním nástupu se mohl celý závod rozběhnout. Týmy se rozběhly po trati a já mezitím pátral po svém stanovišti. Cílem závodu bylo oběhnout trať na níž bylo několik stanovišť, každé zaměřené na nějakou skautskou dovednost. Na stanoviště signalizace, kde jsem byl já, dorazily oba týmy, ve kterých jsme měli zastoupení, nedlouho po sobě. Čistě modrošípácký získal spoustu kladných bodů za originální nástup, který doplnili zpěvem písně „We wish you Marry Christmas“, což do neuvěřitelného horka, které ten den bylo, působilo opravdu komicky.

Po skončení závodu proběhl přesun na tábořiště, kde začala druhá bodovaná část akce a to Táboření. V ní měl každý tým v zadaném čase postavit stan, uložit si v něm věci, vykopat ohniště, nasbírat dřevo, uvařit večeři a poté předvést správné balení batohu a výběr tábořiště. Našemu týmu se podařilo při vaření vytvořit na vnitřní straně kotlíku tak půl centimetru tlustou spálenou krustu, což bylo samozřejmě náležitě ohodnoceno. Mikrův tým si kulinářsky počínal o trochu lépe, ale grand restaurant to tedy také nebyl.

Když skončilo i soutěžní Táboření, zavládla tradiční atmosféra skautských srazů. Hráli se hry, u dohořívajících ohníčků si ještě někteří dodělávali večeři, chystal se táborák. Táborák probíhal v uvolněné, příjemné atmosféře, zpívalo se, hrálo (naučili jsme se i několik nových hříček). Ohnivcem byl pro tento večer určen Carlos.

Druhý den se nevstávalo nijak časně (asi o půl osmé). S Dušanem a Filipem jsem udělal dobrovolnou rozcvičku, ostatní si spokojeně váleli šunky v tábořišti. Po snídani se hrála velká bojovka a po ní už jsme se začali všichni balit. Když bylo vše sbalené a uklizené, došlo na slavnostní vyhlášení. Podle bodů skončil modrošípácký tým 6. a mikrův tým těsně před ním 5. A tak skončil další ročník Svojsíkova závodu. Neobhájili jsme sice vítězství z předchozích dvou závodů, ale i přesto myslím, že to byla docela zábava.


Výsledky najdete zde
Další fotky jsou pak zde