Je tomu už skoro rok, co jsme naposledy byli na Cvilíně. Podzim prostě láká k návštěvě těchto míst plných historie. Už po cestě jsme začali hrát dvě hry. Jednou z nich byla tradiční povodeň, druhou byl „skrytý kolíček“, jejíž smyslem bylo připnout někomu nenápadně kolíček na bundu či batoh. Čas od času se pak zavolalo „STOP!“ a kdo měl kolíček u sebe získal trestný bod. Trestné body se pak musely na konci výpravy odpracovat.

Když jsme se vyšplhali na kopec se cvilínským kostelem, usoudili jsme, že je čas na malou pauzu na pozdní snídani. Posléze jsme zahráli na jelena a přesunuli se k rozhledně. U ní jsme se pustili do dalších her. Jednou z nich byla svérázná hra na žáby a čápy a dále poněkud drsnější hra demonstrace.

Poté už jsme vyrazili na zříceninu hradu Schelenburg, neboť času nebylo mnoho a my jsme měli v plánu ještě několik dalších aktivit. Na hradě jsme nejdřív uspořádali velkou schovku, aby si všichni obhlédli kdejaké hradní zákoutí a pak jsme mohli začít s bojovkou, jejíž cílem bylo najít „cvilínský poklad“. Cvilínským pokladem nakonec byla čokoláda, ale cesta k ní rozhodně nebyla snadná, neboť její popis byl důkladně zašifrován a jeho nalezení s plným nasazením bránili útočníci z řad Jestřábů.

Po bojovce přišel čas zúčtovat s trestnými body z her povodeň a skrytý kolíček. Každých dvou bodů se člověk mohl zbavit tak, že buď před celým oddílem zazpíval veselou píseň (tedy ona mohla být i smutná, ale nás musela pobavit), anebo jít část cesty se svázanými rucemi. Zaslechli jsme hned několik svérazných pěveckých výkonů, ale většina přece jen raději zvolila „cestu zajatců“.

Rádi bychom strávili i nějaký čas u druhé rozhledny v Úvalnu, ke které jsme nedlouho poté došli, ale čas se už nachýlil a my jsme museli stihnout vlak, tak jsme u ní udělali jen kratičkou pauzu a zamířili na nadráží. Akce to byla i přesto povedená a doufám, že si ji všichni zúčastnění (Filip, Hejkal, Kejmil, Lukáš, Mikro, Ondra, Pitris, Ryba, Šátek a Žába) užili.


fotky od hejkala: zde.