Letošní Svojsíkův závod měl pozměněnou strukturu oproti předchozím, nešlo totiž o jednodenní akci, ale o dvoudenní. I proto jsme se sešli už brzy ráno u klubovny, abychom mohli vyzvednout všechno potřebné vybavení. Přišlo nás tam osm: já-Libuše, Filip, Kamil, Fíkus, Dušan, Carlos, Žába, Lukáš. Poté jsme se autobusem přesunuli do Staré Bělé, kde se závod konal a kde na nás čekal ještě Mikro. Další změnou na letošním Svojsíkově závodě bylo, že celým závodem procházel jednotící příběh, závod byl totiž zasazen do fantazy světa Zeměplocha. Kvůli pravidlům závodu jsme ovšem nemohli sestavit jeden tým, max. počet členů jedné družiny byl totiž 7, a tak nakonec byl Mikro členem jiné (nesoutěžní) družiny. Po slavnostním nástupu se mohl celý závod rozběhnout. Týmy se rozběhly po trati a já mezitím pátral po svém stanovišti. Cílem závodu bylo oběhnout trať na níž bylo několik stanovišť, každé zaměřené na nějakou skautskou dovednost. Na stanoviště signalizace, kde jsem byl já, dorazily oba týmy, ve kterých jsme měli zastoupení, nedlouho po sobě. Čistě modrošípácký získal spoustu kladných bodů za originální nástup, který doplnili zpěvem písně „We wish you Marry Christmas“, což do neuvěřitelného horka, které ten den bylo, působilo opravdu komicky.

Po skončení závodu proběhl přesun na tábořiště, kde začala druhá bodovaná část akce a to Táboření. V ní měl každý tým v zadaném čase postavit stan, uložit si v něm věci, vykopat ohniště, nasbírat dřevo, uvařit večeři a poté předvést správné balení batohu a výběr tábořiště. Našemu týmu se podařilo při vaření vytvořit na vnitřní straně kotlíku tak půl centimetru tlustou spálenou krustu, což bylo samozřejmě náležitě ohodnoceno. Mikrův tým si kulinářsky počínal o trochu lépe, ale grand restaurant to tedy také nebyl.

Když skončilo i soutěžní Táboření, zavládla tradiční atmosféra skautských srazů. Hráli se hry, u dohořívajících ohníčků si ještě někteří dodělávali večeři, chystal se táborák. Táborák probíhal v uvolněné, příjemné atmosféře, zpívalo se, hrálo (naučili jsme se i několik nových hříček). Ohnivcem byl pro tento večer určen Carlos.

Druhý den se nevstávalo nijak časně (asi o půl osmé). S Dušanem a Filipem jsem udělal dobrovolnou rozcvičku, ostatní si spokojeně váleli šunky v tábořišti. Po snídani se hrála velká bojovka a po ní už jsme se začali všichni balit. Když bylo vše sbalené a uklizené, došlo na slavnostní vyhlášení. Podle bodů skončil modrošípácký tým 6. a mikrův tým těsně před ním 5. A tak skončil další ročník Svojsíkova závodu. Neobhájili jsme sice vítězství z předchozích dvou závodů, ale i přesto myslím, že to byla docela zábava.


Výsledky najdete zde
Další fotky jsou pak zde