Na této akci mi poněkud zvlášť záleželo, protože se konala u mě na chatě. Proto mě taky poněkud naštvalo, když se nás na nádraží sešla jen hrstka (já-Libuše, Keďa, Šátek, Pitris, Hejkal, Karlos, Filip, Fíkus a návštěva od vodaček Fretka). I přesto jsme vyrazili v této malé skupince vlakem směrem na Vítkov. Ve Vítkově jsme byli až za tmy a to byla ještě cesta před námi. Přesto jsme neohroženě vyrazili na cestu. Cesta nebyla nejkratší a místy jsme museli překonávat nečekané přírodní překážky jako třeba kořeny, které se schválně pletli pod nohy. Cestu nám alespoň trochu usnadnil můj strejda, který nás se svým autem (ve kterém nám vezl zásoby vody) potkal v půli cesty a vzal těm mladším batohy. Večer už pokročil, když jsme zdárně dorazili na chatu. Chvíli trvalo než se pořádně vytopila, ale pak už začla ta správná výpravová pohoda, kdy jsme seděli u hořících kamen, byl uvařený čaj a hrálo se na kytaru a zpívalo. Už téměř v noci pak ještě dorazil Natan, ale brzy po jeho příchodu jsme šli spát.

Ráno nás samozřejmě probral Natan a to tak, že nás fotil jak jsme ve spacácích, takže jeho „příjemné“ volání Budíček, vstávat! doplnil ještě blesk s foťáku. A čím jiným začít ráno než rozcvičkou. Ploužili jsme se jako mrtvoly, než jsme se pořádně rozhýbali, ale to už je zvyk. Pak jsme se vrhli na společnou snídani a po ní nám Natan vysvětlil pravidla hry, která byla původně určena pro družiny, ale kvůli malému počtu se předělala na hru pro jednotlivce. Natan vytvořil obří herní plán složený z mnoha ostrovů (s různou bodovou hodnotou). Cílem bylo postupně ostrovy obsazovat a získávat tím body. Aby člověk mohl obsadit ostrov, potřeboval ovšem jiné body a ty mohl získat jen výhrami v soutěžích. Tak se rozjel maraton různých her a soutěžích ve všech oblastech. Vyzkoušeli jsme si dovednosti, postřeh, zručnost, paměť atd.

Neseděli jsme samozřejmě jenom v chatě, kromě her venku jsme se odpoledne vydali k nedalekému starému mlýnu. I u něj proběhla série her a samozřejmě nechyběla ani oblíbená šátkova schovka. Večer jsme vyhodnotili paměťovou soutěž (každý si měl zapamatovat část básně v lakotštině-jazyk severoamerických indiánů) a samozřejmě se zase zpívalo a hrálo a pil čaj.

Ani druhé ráno se neobešlo bez budíčku a rozcvičky. Po snídani už jsme si začali trochu balit, ale jinak hry samozřejmě pokračovali dál. Jednou z hlavních her toho dne byl velký uzlařský souboj, ve kterém nás hlavně potěšilo, že se nám podařilo porazit Fretku. Ta totiž jako zástupce vodáků měla obhájit jejich chvalozpěvy na vlastní schopnosti v uzlování, ale nějak se jí to nepovedlo a i přes docela dobrý výsledek na první místo nedosáhla. Když se blížilo poledne, museli jsme už definitivně sbalit všechny věci. Ještě jsme se naobědvali, uklidili chatu a pak jsme se vydali zpět do Vítkova na vlak. Ve Vítkově jsme měli nějaký čas a tak jsme zapadli do tamní cukrárny na náměstí a v ní vykoupili, co se dalo. Taky proběhlo vyhlášení výsledků soutěže. Pak jsme se už jen vydali do kopce na nádraží a odjeli vlakem zase zpátky domů.


Další fotky od:
Natana
Ronyho