Stejně jako posledních několik let jsme se i letos, narozdíl od většiny jiných oddílů, vydali na Ivančenu již o den dřív. 1.den
I když to z počátku vypadalo hrozivě, neboť ještě těsně před srazem, nebyl na nádraží skoro nikdo, nakonec se našlo pár odvážlivců (Natan, Libuše, Rony-Keďa, Vasil, Kešu, Petris, Pavel, Angi, Mates ze strážců) a tak se mohlo vyrazit. No když už jsem u těch hrozeb, vlastně stačilo jen vylézt na nástupiště a objevila se nová. Navzdory pěknému počasí, které bylo po celý den, se nějak začaly stahovat mraky. To bylo poněkud nepříjemné, protože jsme měli v plánu spát pod širákem a nikdo kromě Matese se neobtěžoval brát si stan. Ale už se nedalo nic dělat, tak jsme prostě nasedli do vlaku a vyjeli.

Na nádraží ve Frýdlantu nás uvítalo několik skautek z organizačního týmu a nabízelo nám přespání v tělocvičně. Chvíli jsme si pohrávali s touto myšlenkou, přece jen mraky nad námi vysely stále, ale nakonec jsme stejně vyšli směr Jadran. Cesta probíhala poklidně a už tak nějak automaticky. Prošli jsme Frýdlantem, Malenovicemi a pak už se šlo jen lesem. Než se člověk pořádně rozkoukal, už jsme byli na Jadranu. Tam jsme měli sice chvíli ještě aktivní náladu, tak jsme zahráli nějaké hry, ale pak jsme stejně zalezli do spacáků. V těch jsme si ovšem nepoleželi moc dlouho, protože pár minut před půlnocí začalo kapat. A protože jsme zrovna neměli moc náladu moknout, naskládali jsme se jak to šlo pod úzkou stříšku chaty Jadran (např. Vasil ležel velmi kvalitně přelomený na schodech). Pak už jsme mohli spokojeně spát až do rána.

2.den
Druhý den ráno jsme se začali probouzet postupně. První jsme vylezli ze spacáků já (libuše) a Keďa. Šli jsme se tedy raději projít do ranních luk, než aby jsme rušili zbylé spáče. Když jsme se vrátili, byli u vzhůru i Mates, Angi a Vasil. Mates potěšil probuzené tím, že vytáhl vařič a začal dělat čínskou polívku. Naštěstí jich měl několik, protože jsme mu s jejich konzumací značně pomáhali. Po snídani se s námi musel rozloučit Vasil, který jel domů. My si mezitím sbalili batohy a vyrazili do vyšších nadmořských výšek. Po cestě se s námi rozloučil i Natan. Za to jsme cestou potkali jiného členu oddílu, Jardu, který šel na Ivančenu s rodinou. My "zbylý modrošípáci" jsme vyrazili za Osmačtyřícítkou, které jsme měli pomáhat s jejich Odbjovkou. Přestože jsem byl celkem skeptický k tomu, že někdo bude mít cestou na Ivančenu ještě náladu na hraní nějakých her, lidé se dostavili. Hra se měla dvakrát opakovat. První začínala v 11:00 a druhá ve 14:00. V mezičase mezi hrami jsme si zašli na Ivančenu. Cestou nahoru jsme potkali naše Vlčata a světlušky (byl s nimi i náš španělský kamarád David) Nahoře jsme se potkali s Šátkem, který tu byl s vodačkami. U mohyly jsme na sebe i v malém počtu strhli pozornost davu, když jsme velmi procítěně zvolali oddílové heslo. Po skončení i druhé Odbojovky jsme pobrali svá zavazadla a vyrazili zase zpátky domů.

Fotky naleznete zde.