Sešli jsme se v pátek večer v počtu devět na autobusovém nádraží, abychom vyrazili na myslivecký srub Laryška a prožili dobrodružný víkend bez moderních vymožeností jako je například elektřina. První úkol akce bylo překonat závěje nového sněhu a dojít na chatu. Cesta byla náročná a některé dovedla až k pláči. V první polovině cesty byla stopa po běžkách a tak se Kejmlovi a Smíchusovi bez větších potíží dařilo sněžnicemi prošlapávat sníh. V druhé části už na řadu musela přijít hrubá síla. Místy jsem se bez sněžnic bořil až do půli stehen. Nejrychlejší dorazili na chatu po půl dvanácté, tedy po 4 hodinách chůze. Vzdálenost od zastávky byla pouhých 5 kilometrů! Menší kluci dorazili až po půlnoci a to jim ještě pomohli starší a vzali jim batohy. V sobotu jsme vstávali až deset hodin. Po snídani jsme se pustili do úseku víkendové hry, která měla za námět zlatou horečku na Aljašce. Úseky venku střídaly úseky v chatě. Kromě her si všichni vyzkoušeli hledání v lavině pomoci lavinové výbavy (pípák, sonda, lopata). Některým to moc nešlo a jejich zasypaný kamarád by asi bídně zhynul. Ale žádný učený z nebe nespadl. Večer jsme u krbu hráli hry, zpívali, četli si povídku Jacka Londona. Neděle začala až v devět hodin krátkou rozcvičkou venku. Proběhly další závody do víkendové hry. Po obědě jsme se pustili do uklízení chaty. Cestu dolů jsme zvládli v naprosté pohodě a na autobus jsme dlouho čekali.