Klasická mezioddílová akce konající se na pozadí sluncem
ozářené louky se spoustou nezapomenutelných zážitků...ČTĚTE!!!


Pátek:
Sraz byl u klubovny, kde se sešlo sedm lidí. Vzali jsme
stany, kotlíky a také věci a vydali se na strastiplnou
cestu na nádraží Svinov. Tam na nás čekal Natan, Libuše
a Blahorodí. Po zakoupení lístků Natanem jsme se
odebrali na nástupiště 4, kolej 3. Jízda vlakem do
Suchdolu proběhla vcelku dobře. Ovšem jízda vlakem ze
Suchdolu do Heřmánek byla skutečným požitkem pro všechny
milovníky sauny. Hic byl místy až nesnesitelný. Po
vystoupení z vlaku následovala cesta na tábořiště,
kterou si moc nepamatuji, jelikož byla dlouhá a náročná.
Snad vím jen to, že jsme jeli pěškobusem asi 100 minut
(velmi hrubý odhad) a že jsme si cestou určitě moc a moc
povídali. Po absolvování tohoto výkonu jsme se dostali
na tolik kýženou louku, tého času už plnou skautských
oddílů. Tož jali jsme se rozbaliti a postaviti stany,
vykopati ohniště, rozdělati oheň a vybaliti batohy.
Následoval čas pro víceméně volnou stravu, to znamená,
že se všichni povinně najedli čeho chtěli (a co měli).
Když byla večeře odbyta, skoro každý se rozprchl
pozdravit své staré známé skauty a skautky, s kterými se
už určitě dlouho neviděl. Jenže to mělo za následek to,
že naše skrovné tábořiště pomalu ale jistě siřelo, až
zbyli poslední mohykáni Natan, Mikro, Kamil a
Blahorodí. Naštěstí se zjevil udatný Libušák, chopil se
své kytary a za pomocí věrného Pavla (nebo Pitrise, už
si vážně nevzpomínám) rozpoutali zábavu hodnou Modrého
šípu. Zpívalo a jedlo a pilo a bavilo se a bylo veselo.
Někdy v průběhu hodokvasu dorazil Veverák s Verčou a
Špagetou a Klárou. Hráli jsme hity slavných tvůrců jako
Mňága a Žďorp, Visací zámek, Jarek Nohavica a jiní.
Jenže Morfeus je silný bůh a má mocné způsoby, jakými
vlákat smrtelníky do své říše. A tak se stalo že
zničehonic začali být všichni unavení. Tak tedy odebrali
jsme se všichni na lože a spali spravedlivým spánkem
poctivých. Většina lidí spala ve stanech, kdežto já a
Pavel jsme se odhodlali spát na celtě pod hvězdami, a
stálo to za to.


Sobota:
Sobotní den začal netradičně probuzením. Po rozcvičce v
kraťasech, která se chválapanubohu obešla bez zranění,
jsme se s chutí a vervou vrhli do ranní hygieny. Čištění
zubů, mytí obličeje a podpaždí, a ti neodvážnější z nás
se pustili i do opláchnutí nohou. Následovala snídaně,
velmi chutná jako vždy, spojená s pitím takzvaného
táborového čaje. To znamená černý čaj s příměsí toho, co
do něj napadá (jehličí, kamínky, Mikro, listí a
podobně).Když bylo po jídle, Natan zavelel a všichni
jako jeden muž vydali se dřevo hledati, což byla práce
velmi velmi náročná, a každý, kdo se téhle výpravy
zúčastnil, prokázal pevné svaly a nosorožčí urputnost.
Poté následoval čas na přípravu na velký nástup. Kluci
se česali, holili, voněli, žehlili šátky, upravovali
košile a vůbec se všelijakým způsobem snažili zanechat
na shromážděné co největší dojem. Po kratičkém nástupu
jsme se šli my, Vědec a Keďa a Libuše a imaginární
Šátek, zaregistrovat. Radili jsme se a radili, až jsme
dospěli názoru, nechť se náš team zove "Rybka tým".
Další teamy našeho oddílu byli "Bezejmenní", jejichž
jména bohužel nemohu vyjmenovat, jelikož žádné nemají, a
"Kostíci" ve složení Natan, Judas, Zelenáč a hlavní
hvězda Pavel. Následovali závody "osage". Začínalo se
nejmladší, poté starší a nakonec, oproti vší logice,
nejstarší kategorií. Svítíčko slunilo, zpáci ptívali,
všude bylo plno šťastných obličejů a ke štěstí nikomu
nic nechybělo. zbytek příště, múza došla =(


Fotky od Ronyho: ZDE

Tradičně netradiční tělocvična Tělovična byla tradiční v tom,že byla v pátek a byla v tělocvičně.A netradiční v tom,že nás byl celkem hojný počet.Jinak jsme si zahráli na rozhýbání vybíjenou,ale bez rukou,pouze na fotbalový způsob,čili se vybíjelo kopáním do pěnového balonu velikosti kopačáku.Potom fotbálek a lakros a hurá ke svým drahým....domovům!

Jako každý květen jsme se vydali na akci vodních skautů Trochu tiku v Atlantiku. Tentokrát ovšem prozřetelně vodáci posunuli termín o týden a světe div se, po několika letech dokonce vyšlo i počasí. Co už tak úplně nevyšlo, byla účast. Bylo nás trestuhodně málo. Na druhou stranu vodáci letos pozvali víc oddílu (mimo jiné třeba Eskadru). První den byl takový volný, každý se bavil, jak chtěl a uměl. Za to druhý den už se pěkně začínalo budíčkem a rozcvičkou. Vodáci nás sice zvali na tu svoji, ale já jsem s Megie (z Dívčí Trojky) usoudil, že by to nebylo úplně moudré (ne opravdu jsme neměli chuť se po ránu máchat ve vodě), a tak jsem pro „suchozemské“ skauty vedl rozcvičku sám.

Program byl celkem nabitý, takže se konalo vše v celkem rychlém sledu. Ranní nástup (jako jediní jsme měli oddílovou vlajku), a pak rozřazování do jednotlivých posádek. Během dopoledne dorazil i náš dívčí oddíl Pomněnky, takže jsme trochu vyrovnali poměr suchozemských a vodních skautů. Dopoledne proběhlo jako obvykle na lodích při hraní tradičních her. Vzhledem k tomu, že se udělalo opravdu pěkně, se ovšem po několika letech mohla zahrát i hra na Torpéda (tedy cílem hry bylo potopit cizí lodě).

Odpoledne se pak konala velká bojovka na druhé straně jezera. No bylo šílené vedro a v pravidlech byly určité mouchy, takže jsme ji po prvních kole nakonec raději skončili. Pak byl poněkud volnější program. (Mě se během něj povedlo si pořezat prst, takže jsem se projel do nemocnice a zpátky). V podvečer jsme pak začali s nácvikem scének k večernímu táboráku. Nacvičovalo se po posádkách na zadaná témata z české historie. Myslím si, že nakonec byly scénky všechny docela kvalitní a táborák byl opravdu povedený.

Druhý den ráno jsme kupodivu znovu začali budíčkem, i když se nikomu samozřejmě nechtělo vstávat. Program už se moc nehrotil. Proběhlo pár skupinových vyjížděk na lodích, společně se hráli nějaké kolektivní hry a sporty. Pak se udělal poslední společný nástup, vyhodnotili se soutěže a scénky. Poté následoval už jen úklid tábořiště a odjezd domů (a to buď po svých a dále autobusem a nebo s vodákama na lodích.)

Fotky od Ronyho zde
Fotky od Alarica zde

Květinky, květinky a zase květinky...


Tak tedy... po roce jsme se opět sešli na Masarykově
náměstí, abychom společnými silami pomohli lidem trpící
rakovinou. Akce byla pro celé středisko a členů z
jednotlivých oddílů bylo (a teď doufám, že jsem to
nezapoměl) za skauty 4, za skautky 12 a za vlčata taky 12.
Sraz byl o půl třetí na náměstí, ale než se vytvořily
skupinky a než se řeklo co a jak, byly tři hodiny. Potom
se každá skupinka odebrala jiným směrem a snažila se, seč
jí síly stačily, prodat co nejvíce květinek. Někdo byl
více uspěšný, někdo méně, ale na tom ani tak moc nesejde.
Hlavní je, že bylo hodně těch, co byli ochotni ve svém
volném čase pomáhat těm, co pomoc opravdu potřebují. Po
centru jsme pajdali zhruba tak dvě hodiny, a kolem páté
byl konec u morového sloupu. Květinky se prodali všechny,
což je úžasné. Ještě se posbírali tašky, letáky a plné
moci a potom už byl čas jít domů.

A začalo to tak nevinně... Jelikož nikdo z vedení neměl čas, připadl úkol vést tuto oddílovku mně (Libuši). V klubovně se nás sešel celkem ucházející počet, i když někteří si k době srazu připočetli ještě akademickou čtvrthodinku, ale o půl páté již bylo vše připravené a mohlo se začít hrát. Začali jsme hrou Čínská zeď. Ta proběhla celkem v poklidu. Pak ovšem přišla další hra - Útěk z vězení. Tato hra již tak poklidná nebyla a to mělo mimo jiné za následek, že si z této oddílovky Kešu odnesl nepěkný úraz. Po této nepříjemné události jsme zvolnili a udělali jsme turnájek ve hře Kubbe. Poté už jsme se rozešli do svých domovů.

Krásného slunečného odpoledne se v klubovně sešli rádci a podrádci ze všech našich oddílů abychom si něco zahráli a zkusili se zlepšit ve vedení družin.
Bylo nás hodně ale vyjmenovávat nebudu, protože bych
dozajista na někoho zapomněl :-))
Zpočátku jsme si chvili povídali o tom kdo je rádce,
jaký je a jaký by měl být. Jaké by měl mít vlastnosti
a co všechno pro svou družinu znamená. Pak jsme se
přesunuli ven abychom si vyzkoušeli Pád důvěry a pohoupali
se jako pořádné dřeva (rozuměj prkna).
Zkusili jsme vydiskutovat co bychom měli udělat pro větší
počet členů, čím je přitáhnou a čím je neodpuzovat.
Zabojovali jsme si o sváču a završili to kolotočem.

Druhého ročníku Prvomájového turnaje v lakrosu se zúčastnilo méně účastníků. Soutěžily dvě družstva v mladší a pět družstev ve starší kategorii. První zápas byl mezi družstvem Šelmy (ze 43.oddílu vlčat a světlušek) proti děvčatům z Pomněnek (43.oddíl Pomněnky). Vyhrály Šelmy 7:0 a získaly dort.
Tabulka starší kategorie:

	Vodáci	Modré SoYky	Stará Bělá	Modrý šíp	Datex	Skóre	Bodů
Vodáci	XXX	2:4	5:2	4:0	4:1	15:7	6 bodů
Modré SoYky	4:2	XXX	3:0	4:1	6:0	17:3	8 bodů
Stará Bělá	2:5	0:3	XXX	0:5	0:9	2:22	0 bodů
Modrý šíp	0:4	1:4	5:0	XXX	5:4	11:12	4 body
Datex	1:4	0:6	9:0	4:5	XXX	14:15	2 body

Celkové pořadí:
1.místo - Modré SoYky
2.místo - Vodáci
3.místo - Modrý šíp
4.místo - Datex
5.místo - Stará Bělá

Fotky z akce zde
Fotky od Ronyho: zde
Fotky od Špagety: zde.

Stejně jako posledních několik let jsme se i letos, narozdíl od většiny jiných oddílů, vydali na Ivančenu již o den dřív. 1.den
I když to z počátku vypadalo hrozivě, neboť ještě těsně před srazem, nebyl na nádraží skoro nikdo, nakonec se našlo pár odvážlivců (Natan, Libuše, Rony-Keďa, Vasil, Kešu, Petris, Pavel, Angi, Mates ze strážců) a tak se mohlo vyrazit. No když už jsem u těch hrozeb, vlastně stačilo jen vylézt na nástupiště a objevila se nová. Navzdory pěknému počasí, které bylo po celý den, se nějak začaly stahovat mraky. To bylo poněkud nepříjemné, protože jsme měli v plánu spát pod širákem a nikdo kromě Matese se neobtěžoval brát si stan. Ale už se nedalo nic dělat, tak jsme prostě nasedli do vlaku a vyjeli.

Na nádraží ve Frýdlantu nás uvítalo několik skautek z organizačního týmu a nabízelo nám přespání v tělocvičně. Chvíli jsme si pohrávali s touto myšlenkou, přece jen mraky nad námi vysely stále, ale nakonec jsme stejně vyšli směr Jadran. Cesta probíhala poklidně a už tak nějak automaticky. Prošli jsme Frýdlantem, Malenovicemi a pak už se šlo jen lesem. Než se člověk pořádně rozkoukal, už jsme byli na Jadranu. Tam jsme měli sice chvíli ještě aktivní náladu, tak jsme zahráli nějaké hry, ale pak jsme stejně zalezli do spacáků. V těch jsme si ovšem nepoleželi moc dlouho, protože pár minut před půlnocí začalo kapat. A protože jsme zrovna neměli moc náladu moknout, naskládali jsme se jak to šlo pod úzkou stříšku chaty Jadran (např. Vasil ležel velmi kvalitně přelomený na schodech). Pak už jsme mohli spokojeně spát až do rána.

2.den
Druhý den ráno jsme se začali probouzet postupně. První jsme vylezli ze spacáků já (libuše) a Keďa. Šli jsme se tedy raději projít do ranních luk, než aby jsme rušili zbylé spáče. Když jsme se vrátili, byli u vzhůru i Mates, Angi a Vasil. Mates potěšil probuzené tím, že vytáhl vařič a začal dělat čínskou polívku. Naštěstí jich měl několik, protože jsme mu s jejich konzumací značně pomáhali. Po snídani se s námi musel rozloučit Vasil, který jel domů. My si mezitím sbalili batohy a vyrazili do vyšších nadmořských výšek. Po cestě se s námi rozloučil i Natan. Za to jsme cestou potkali jiného členu oddílu, Jardu, který šel na Ivančenu s rodinou. My "zbylý modrošípáci" jsme vyrazili za Osmačtyřícítkou, které jsme měli pomáhat s jejich Odbjovkou. Přestože jsem byl celkem skeptický k tomu, že někdo bude mít cestou na Ivančenu ještě náladu na hraní nějakých her, lidé se dostavili. Hra se měla dvakrát opakovat. První začínala v 11:00 a druhá ve 14:00. V mezičase mezi hrami jsme si zašli na Ivančenu. Cestou nahoru jsme potkali naše Vlčata a světlušky (byl s nimi i náš španělský kamarád David) Nahoře jsme se potkali s Šátkem, který tu byl s vodačkami. U mohyly jsme na sebe i v malém počtu strhli pozornost davu, když jsme velmi procítěně zvolali oddílové heslo. Po skončení i druhé Odbojovky jsme pobrali svá zavazadla a vyrazili zase zpátky domů.

Fotky naleznete zde.

Po čase jsme zase dostali takový ten podivný nápad, že by nebylo špatné protáhnout své svalstvo, a tak jsme se vydali do tělocvičny. Sešlo se nás celkem hodně a dokonce i v poměru počtu členů na jednotlivé družiny to bylo víceméně vyrovnané. Tentokrát jsme již úplně vyškrtli dříve tak tradiční florbal a rozhodli jsme se poohlédnout na západ po nějakých jiných sportech. Až za Atlantikem nás nabídka oslovila, a tak jsme v tělocvičně hráli tentokrát výlučně americké sporty. Ale začátek byl přece jen tradiční, hrála se vybíjená. Jenže jsme nějak nevzali žádný rozumný balón, a tak jsme ji hráli s baskeťákem. Bylo to aspoň trochu adrenalinové. Poté jsme se vrhli na basketbal. Někteří najednou zjistili, že takové to házení si s velkým balónem, je pěkně fyzicky náročný sport. Nebudu zastírat, že jsme se pořádně zapotili. I když málokdo uměl pořádně pravidla, musím říct, že se hrálo celkem příjemně a bez faulů. Když jsme dohráli basket, šli si členové Modrých Soyek zatrénovat lakros a zbytek hrál s lakroskama krále střelců. Poté už jsme se jen odplazili do šatny a vydali do svých domovů.

Tak letošní Boj družin je za námi. Měli jsme v jeho pořádání trochu pauzu, ale snad se tato akce stane opět akcí tradiční. Výpravy se zúčastnili 4 Medvědi, 4Rysi, 3 Bobři a Natan. Hlavním úkolem bylo získat za jednotlivé disciplíny co nejvíce lístečku s písmenky a na konci dne z nich co nejvíce slov, které se vyskytovaly v básni od Robinsona Jefferse. Boje byly napínavé a do poslední chvíle nebylo jasné, jak to dopadne!
Nakonec nejvíce slov sestavili Bobři.
Fotografie z akce jsou zde.

Celkové výsledky:
1. místo Bobři - 20 slov
2. místo Rysi - 17 slov
3. místo Medvědi - 13 slov

	Disciplína	Bobři	Rysi	Medvědi
1.	Heldání slov	2.	1.	3.
2.	Zakázaná slova	1.	3.	2.
3.	Šifrování	3.	2.	1.
4.	Signalizace	2.	3.	1.
5.	Skauting	3.	1.	2.
6.	Ulování na dlouhém laně	2.	3.	1.
7.	Zkracovačka dlouhém laně	1.	2.	3.
8.	Běh s tyčí	1.	2.	3.
9.	Fotbálek	1.	3.	2.
10.	Hra - čtení čísel	1.	2.	3.
11.	Házení - lakros	1.	2.	3.
12.	Měření nepřístupné řeky	3.	1.-2.	1.-2.
13.	Oheň 2m nad zemí	2.	1.	3.
14.	Kontrola vybavení	2.	1.	3.
15.	Poznavání květin	2.	1.	3.
16.	Otázky k výpravě	2.	1.	3.