Dnes nás Rarach zavedl na diskgolfové hřiště, abychom si trochu zahráli novou hru. Donesl speciální talíře, vysvětlil pravidla a my se pustili do házení a trefování košů. Na Raracha samozřejmě nikdo neměl. Naše frisbee obvykle zamířilo i na místa opačná než jsme chtěli. Moc nám to na začátku nešlo, ale postupně jsme se zlepšovali a létající talíře začaly létat alespoň trochu správným směrem. Ubíhající čas a blížíci déšť nám nedovolil obejít všechny koše. 

Zahráli jsme si alespoň další úsek celoroční hry Volá Vesmír, ve kterém zvítězila posádka Medvědů před posádkou Rysů a dvěma posádkami Vlků.

Protože začalo pršet, přesunuli jsme se na vyhlášní výsledků diskgolfu do Shoping parku, rozdali diplomky a ceny a zamířili na tramvaj.

Pořadí diskgolfu:

1. Rarach - par celkem 0

2. Natan - par  celkem 5

3. Filip - par celkem 10

4. Maku - par celkem 12

5. Aston Martin -  par celkem 15

6. Onfu - par celkem 17

7.-8. Ben -  par celkem 19

7.-8. Poník -  par celkem 19

9. Sběratel -  par celkem 24

10. Slimák -  par celkem 31

V sobotu ráno jsme se sešli na nádraží Svinov a vydali se do Lipníku nad Bečvou, kde na nás už čekali starší z dívčího a chlapeckého oddílu. Po příchodu Šipek jsme si dali velký nástup a rozřadili se do dvou skupin (resp. právnických kanceláří), které obhajovaly či žalovaly Morenu Zimovou za dlouhou a ukrutnou zimu.

Cestou na náměstí v Lipníku jsme měli za úkol směnit papíry za „něco cennějšího” a tím si na svou stranu přiklonit bachaře. Dále přímo na náměstí jsme měli získat co nejvíce podpisů kolemjdoucích.

Poté jsme vykročili vstříc Helfštýnu a na první zastávce jsme hráli malou bojovku, kdy jsme získávali nazpět svého člena kanceláře do předem určeného místa a aby to nebylo tak lehké, každý právník měl liščí ocásek. Taky jsme si dali golfový turnaj v jednom z prestižních lipnických klubů na louce a při cestě na další zastávku jsme měli sestavit krátkou scénku, která obhajovala své stanovisko v kauze Moreny Zimové.

Po scénkách jsme měli soudcům připravit večeři a dále jsme už stoupali přímo na Helfštýn, kde se semlela finální bitva v soudním procesu paní Zimy. Poslední soutěž byla štafeta s papírky, které jsme sbírali ve dvojicích. Předem se nevědělo, jaká barva má jakou hodnotu, a tak jsme se výsledky dověděli až na poslední chvíli, ostatně jako u všech předchozích soutěží celé výpravy.

Soud na základě doložených důkazů rozhodl Morenu Zimovou pro letošní rok osvobodit, ale bohužel osud tomu tak nechtěl a zcela náhodný kolemjdoucí nám obžalovanou odhodil z útesu. Tím jsme se zbavili Zimy a již usmířené kanceláře se rozhodly vrátit zpět na nádraží s doplňkovou hrou Nálet a vlakem zpět do Ostravy.

Preclík

Dnešní oddílovku jsme zahájili prvním úsekem druhé části celoroční hry Volá Vesmír. Pak jsme si ještě před klubovnou zaběhali při hře Na veverky a kuny. V klubovně jsme si ještě zahráli pár stolních her.

První březnový víkend jsme vyrazili na naší střediskovou chatu Modřenku. Spousta kluků byla bohužel na lyžácích, nemocných nebo je odradila špatná předpověď počasí, proto jsme sešli jen v jedenácti. To nás ale rozhodně neodradilo od toho abychom si to pořádně užili.

              V pátek večer, hned po příjezdu na chatu a večeři, jsme zahájili celovýpravovou hru Tanka hokšila (Velký chlapec). Jednalo se o indiánskou zkoušku dospělosti, která byla rozdělena na několik menších zkoušek, za jejichž plnění jsme dostávali korálky a kdo jich získal deset, byl připuštěn k závěrečné zkoušce. Než jsme zalezli spát, tak jsme stihli ještě první zkoušku – Umění čichu. Našim úkolem bylo po čichu poznat některé koření a kupodivu se nám to skoro všem opravdu dařilo. Poté jsme si vyčistili zuby a popřáli si dobrou noc.

              Sobotu jsme zahájili intenzivní rozcvičkou pod taktovkou Raracha a Krtka, která nás pořádně připravila na den plný indiánských zkoušek. Po snídani jsme se pustili hned do další, a to rozdělávání ohně jen s pomocí krabičky sirek a přírodnin. V této zkoušce se povedlo splnit podmínky jen polovině z nás, takže jsme hned šli na další abychom zvládli korálků nasbírat všichni dost. Pokračovali jsme zkouškami v udržení rovnováhy, ve vytrvalosti, v síle, ve výrobě loveckých zbrání, v lovu a mnohých dalších. Večer jsme po celém dni stráveném venku byli už pořádně unavení, tak jsme se pustili do posledních, klidnějších zkoušek jako umění zraku, umění divadla, umění rostlin a zvěře. Do večerky již polovina z nás měla dost korálků na připuštění k nedělní závěrečné zkoušce, zbylí ale nepropadali panice, protože věřili, že také dostanou ještě možnost, jen ne dnes. Zahráli jsme si tedy pár deskových her a zalezli na kutě.

              V neděli pomocí dobrovolných zkoušek i zbytek z nás splnil podmínky pro závěrečnou zkouška, a tak jsme si dopoledne mohli v klidu zahrát fotbálek, freesbie a vybíjenou. Po obědě nás čekala závěrečná zkouška, kde jsme se po vyluštění šifer dozvěděli, že se musíme všichni spojit a společnými silami uklidit a sbalit zimní tábor a vydat se za šamanem našeho kmene. Ten nás prohlásil za opravdové indiány a poslal nás mezi bledé tváře obstarat si potravu, a tak jsme výpravu na Modřenku zakončili langoši a kofolou v restauraci. Domů jsme všichni odjížděli spokojení a ověnčeni korálky.

Tímto gratuluji všem mladým indiánům, kteří splnili zkoušku dospělosti a stali se Tanka hokšila: Rarach, Krtek, Ben, Filip, Kapr, XS-ko, Vydra, Danny, Sběratel, Slimák.

Věčná sláva jim!